Svědectví

Na tomto místě naleznete svědectví těch, kteří se ve svém životě setkali s uzdravující mocí ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista a byli ochotni se o své zkušenosti podělit. Jejich slova jsou velkým povzbuzením a pomocí na naší cestě za Kristem.

Milosrdenství Páně budu opěvovat navěky před veškerým lidem, vždyť je největší vlastností Boha a pro nás ustavičným divem. (Sv. Faustyna Kowalská)

V životě se setkáváme se skutečnostmi, které leží někde mezi nebem a zemí, a my jako běžní lidé je vůbec nevnímáme. Určitě každý z nás má ve své blízkosti někoho, kdo má nějakou závislost (ať už je to závislost na alkoholu, drogách nebo jiná). Málokdo z nás hledá v závislostech podtext, vlastně ten úplně původní kořen důvodu, proč a odkud tato závislost pochází. A tak to bylo i u nás. Můj děda byl závislý na alkoholu. Alkohol u něj vyvolával vztek a agresivitu. Tato závislost ho dovedla do samoty. Několik let žil sám v domě s velkou zahradou a tam také jeho život skončil. Mně bylo tehdy 10 let a žádné příčiny nebo podněty jeho nevyrovnaného života jsem nehledala. K tomu jsem přišla až o dalších 25 let později. V domě, kde děda zemřel, celých 25 let nikdo z nás nebydlel. Táta během těch let dům zrekonstruoval, vevnitř byl dům k nepoznání, ale něco tam zůstalo. Když se mně narodil před 11 lety syn, nastěhovali jsme se do tohoto domu s manželem. Často v noci v domě něco klepalo, lupkalo, praskalo, sem tam i něco bouchlo. Nikdy jsme nenašli skutečnou příčinu. Stávalo se mně, že jsem občas cítila z ničeho nic obrovský chlad. Tehdy jsem se začala více zajímat o podněty věcí, které se děly, ale neměly vysvětlení. V domě jsme žili 1,5 roku a poté se odstěhovali do zahraničí, kde jsme žili s manželem již dříve. Můj táta se ale už v té době začal měnit, začala se u něj projevovat slabší závislost k alkoholu a ten u něj, tak jako u dědy, vyvolával vztek. Zůstala mu ale zodpovědnost, dále pracoval a plnil si své běžné povinnosti bez problémů. Bydlí v malém domečku v centru města, kde se stará o svoji 90-letou maminku. Situace se začala rapidně zhoršovat poslední dva roky. Alkohol byl čím dál častější, návaly vzteku a tím spojené průšvihy se začaly hromadit. A já si uvědomila, že je to vlastně úplně jak s dědou, i to jeho chování při alkoholu je stejné a že vlastně to dopadne tak, že ten velký dům se zahradou, je nachystaný pro dalšího samotáře. Já se v domě nebála, přestože jsem věděla, že tam něco není v pořádku. Můj manžel takové věci ignoruje a neuznává. Občas jsem v domě přespávala, když jsem přijela ze zahraničí sama se synem. Situace se změnila před 2 lety, kdy se ráno můj tehdy 8-letý syn vzbudil vysvlečený a povídal mě o hrozných snech, které měl. Nikdy se nestalo, aby se sám v noci svlékl ani jeden díl z pyžámka, natož tak oba díly pyžámka a ještě k tomu v zimě, kdy přes noc se dům docela dost ochladil. To mě hrozně vyděsilo a začala jsem hledat pomoc. Že táta do domu nesmí (většinou vždy, když tam byl to skončilo pitím alkoholu a pak to mělo ještě několik dní doznívání), to už jsem věděla dávno, ale že se může něco stát mému synovi, s tím jsem opravdu nepočítala. Myslela jsem, že když já jsem silná, ochráním ho. Tátovi jsem zakázala do domu jezdit, jen pro nezbytnou údržbu. Dům, ve kterém táta bydlí se svojí 90-letou maminkou, patřil donedávna jeho bratrovi. Aby měl táta i do budoucna klidný domov, rozhodla jsem se před 6 měsíci dům odkoupit. Tím jsem mu dala možnost nové životní cesty a jistoty. Jenže to se něčemu nelíbilo a to něco se přestěhovalo za tátou a babi do centra města. Jezdím ze zahraničí v posledních dobách velmi často a opravdu velmi hodně času trávím v tomto domečku s babičkou a tátou. Jen jsem zjistila, že je nás tam nějak víc, jak má být. Sem tam někde něco luplo, nebo prasklo, sem tam se z ničeho nic otevřely dveře od schodiště (to táta jako stavař přikládal tomu, že si dům i po 90 letech sedá). Já na to měla jiný názor. Začal mě občas procházet chlad, až mě naskákala husí kůže. A nejhorší bylo, že jsem na různých místech z ničeho nic začala cítit slivovici. Dům, kde žil děda má velkou zahradu se spoustou trnek, takže jak on, tak i táta jezdili pálit slivovici do místní pálenice, jako většina z nás na Moravě. Z počátku jsem hledala, jestli tam táta má někde opravdu nějaký alkohol ukrytý. Nic jsem nenašla. Až když se mě toto začalo stávat ve volném prostranství, třeba venku na terase, kde nikde žádný alkohol schovaný být nemohl a ani rozlitý, pochopila jsem. Na místa jsem se v průběhu dne vracela a čichala, zda to ještě ucítím. Nic. Zjistila jsem, že se to pohybuje. A s hrůzou jsem zjistila, že se to tak dobře pohybuje, že mě to dokonce dokáže navštívit, i když jsem 1000 km daleko od domu s velkou zahradou. Začalo to cestovat, buď to působilo negativně na tátu, kterého to svedlo k alkoholu a ke vzteklým výstupům, nebo to bylo tady u mě v zahraničí a my měli samé starosti. Nic se nám nedařilo, ani to, co běžně fungovalo, manžel měl nehodu. Zase jsem cítila na různých místech u mě doma v zahraničí slivovici a chlad, občas dohromady, občas každé zvlášť. Mluvila jsem s tím, modlila se. Ale i když jsem docela silná osoba, na toto jsem byla slabá. Začala jsem hledat pomoc a našla. Na obřad jsem jela společně s tátou a po celou dobu byla u obřadu s ním. Kněz se nad tátou (který byl vlastně tou spojkou mezi tím vším, který podle mého názoru měl mít stejný osud jako děda) modlil skoro 2 hodiny. Při obřadu se mě udělalo 2 krát mdlo a cítila jsem, že mě není moc dobře od žaludku, ale vše proběhlo nakonec v pořádku. Zvláštní, že táta necítil nic, já jsem v tomto směru citlivější. Ten zápach alkoholu v domě u babičky si on uvědomil, až jsem mu to já ukázala. Říkal, že mám pravdu, že to tam občas bývá, ale nikdy tomu nepřikládal pozornost. V dnešní době je vedle nás spousta negativní energie (jak říká církev Satan). Málokdo z nás ji cítí, nebo hledá podnět, proč se vlastně tyto negativní situace vlastně dějí? Najít sílu se tomu postavit a bojovat s tím je velmi důležité. Nám se to podařilo. Táta se od modlitebního obřadu, který Kněz Josef u táty provedl, razantně změnil. Je to teď 2 měsíce a přátelství s alkoholem táta ukončil. To co dříve nešlo ani po dobrém a ani po zlém, to se z ničeho nic stalo skutečností. Vrátila se mu zodpovědnost a elán do života, má nové cíle. Já mám v domě v zahraničí klid a i dům ve městě je naprosto čistý. V domě, kde zemřel děda, jsem už byla a i táta tam teď zase začal více jezdit. A vypadá to, že už je všude klid a čisto. Musíme věřit a dál se modlit. Nejdůležitější je víra, víra v Boha, víra v dobro. Tímto bych chtěla tisíckrát poděkovat Knězi Josefovi. Jeho prosby o pomoc byly Bohem a anděly vyslyšeny a táta získal možnost na radostný, klidný a krásný rodinný život.

Markéta a táta, Zlín

Ráda bych se podělila o svou zkušenost-vykonání exorcismu. Po odeslání zprávy, mě pán farář kontaktoval hned na druhej den a za 5 dní přijel za mnou domů, protože já nebyla schopná delší cesty. Bála jsem se co bude, jak mi bude, až přijede pán farář, ale i jsem se tešila a věřila, že mi bude líp. Já se léčím na úzkostnou panickou poruchou
a když si přečtete o této chorobě, zjistíte jaké nemilé příznaky člověk prožívá. Ne, že bych chtěla znevažovat práci lékařů, to ne, ale pořád, dlouhou dobu, i když jsem užívala léky od psychiatra, mi nebylo dobře. Zkoušela jsem různé alternativy jak si pomoct, např. paní co dělá baňkové masáže, hypnózu, kartářku, reiky a až teď vím, že to vše patří do nějaké skupiny lidí....... a to vše je proti mojí římskokatolické víře. Tak, až dorazil pán farář, byla jsem moc ráda, byl to moc milý a sympatický člověk. Nejdříve jsme spolu mluvili a pak se začal nade mnou modlit. Modlitby trvaly hodinku a mně bylo počas a po skončení modliteb tak dobře, jak už dlouho ne. Já jsem panu faráři
z celého srdce moc vděčná, že za mnou přijel a Pánu Bohu také z celého srdce, že mně neopustil. NEBOJTE SE! BOH JE S VÁMA.

Klientka si nepřála uvést jméno

Chvála Kristu, posílám příběh, proč jsme Vás navštívili: Syn se pohyboval na hraně autistického spektra, s největší pravděpodobností aspergerův syndrom. Přes všechna vyšetření, která jsme v průběhu 4 let podstoupili, jsme byli zatím "nezařazení". Pomoc exorcisty jsme vyhledali poté, co jsme se synem podstoupili modlitbu za uzdravení. Brácha dochází do frýdeckomísteckého společenství Ábel. Fungují v duchu charismatické obnovy. Probírali v rámci jednotlivých přednášek dary Ducha svatého. A právě v rámci daru uzdravování, kde měli i praktickou část, mě se synem pozval, že se za něho pomodlí.

Upřímně mě zaskočil, že by modlitba mohla pomoci. Syn fungoval v nějakém módu od narození. Jsem věřící, to ano, ale tohle bylo nad mé chápání. Ale řekla jsem si "co když" a přece syna jako matka neodepíšu. A že to zkusíme. Při uzdravovací modlitbě byl syn odmítavý, nedělalo mu to dobře, zuřil, chtěl utéci, kroutil se...

Byla tam i nějaká paní, která má dar obrazu. Podivně se kroutila a sama měla strach z toho, co viděla. Synova nemoc byla způsobena vlivem zlé síly. Viděla, že syn je zdravý, ale že má na hlavě nějakou helmu, která ho omezuje a proto se chová takto. A že to pochází ode mě.

Modlitba byla delší, ale pomoct mu jako společenství nedokázali. Závěrem dostal křížek exorcizovaným olejem ode mě i od pana faráře, který byl v rámci společenství přítomný. Dostali jsme se k tomu, že jsem cvičila dříve power jógu, četla ezoterické knížky, byla na nějakém sezení u astroložky, měla afirmační karty, léčivé kameny, mamka mě v dětství vzala k nějakému léčiteli a v neposlední řadě, co bylo stále aktuální, užívala jsem produkty Herbalife a to mělo temné pozadí. Suma sumárum, v závěru mi bylo řečeno, že pomoct mu můžu nejvíce já. Za sebe můžu říct, že jsem se do toho zamotala nevědomě, a proto mě to dost štvalo. Ten Herbalife...se mi nechtělo věřit. Pracovala jsem ve volném čase jako výživový poradce a produkty jsem užívala sama i doporučovala klientům.

Produkty byly postavené na bylinném základě a viděla jsem v jejich užívání velkou pomoc, jak v redukci váhy, tak i zdravotně. Po modlitbě za uzdravení mi to hlodalo v hlavě. Chtěla jsem vědět, kde je pravda. Začala jsem večer pátrat po zakladateli Herbalife a čím byl formován. Šla jsem do historie dále, než kdy dříve. A pak mě začala bolet hrozně hlava. Tak jsem položila mobil, že jdu spát a v ten moment syn začal řvát jako z hororu a běžel z dětského pokoje ke mě. Celý se třepal, já taky, je to těžce popsatelné. Vzbudila se i dcera a tu noc spali v ložnici u mě. Prošla jsem pokoje a cestou do ložnice jsem bytostně cítila, že v obýváku někdo stojí a dívá se na mě. Měla jsem hrozný strach. Měla jsem pocit, jako by tam stála velká černá postava a propalovala mě očima. Ze strachu jsem řekla. Jsi-li zlý, ve jménu Ježíše Krista, jdi pryč. Zavřeli jsme se v ložnici. (Muž byl v práci). Děti se třepaly u mě v objetí. Mně kolem krku prošel studený vzduch. Měla jsem pocit, jako by se někdo za dveřmi ložnice a v obýváku prošel. Usli jsme při světle s modlitbou. Sama jsem měla šílený strach.

Věděla jsem, že je tu něco, co nevidím, co mě převyšuje a nemůžu se účinně chránit. Druhý den jsem to probrala s bráchou. A ten mi poslal odkaz na dotazník
k exorcistovi. Řekl mi, že se to potvrdilo, že největší zlo je Herbalife. Že se to odkrylo díky té modlitbě.

Už jednou nám doma strašilo a děly se divné věci. Už tehda mě brácha upozornil, že si myslí, že je to esoterika a vše okolo. Všeho jsem se vzdala a vyházela. Myslela jsem si, že jsem se očistila. No a teď nanovo.

V neděli jsme byli na uzdravovací modlitbě + noční hrůza. V pondělí jsem vyplnila dotazník a ve čtvrtek jsme navštívili exorcistu. Od zjištění do návštěvy exorcisty hrozný strach a poté opravdu bytostná úleva. Sám syn (7 let) po návštěvě
u kněze celou situaci vyhodnotil, že se mu hrozně ulevilo. A že to černé "zamotané", co v něm bylo, je pryč. Za nás rodiče mohu s vděčností, radostí
a láskou říci, že syn se zklidnil, přestal útočit na dceru, je s ním snadnější domluva a neříká na své nezdařilé počínání, že neví proč to udělal. 

Následný den po návštěvě kněze syn spontánně namaloval tento obrázek a dodal: "to černé zamotané, čeho jsem se bál a nevím, jak to pojmenovat, bylo ve mně". 

rodiče A. a V.